Lenka
Pocházím z Nedvězí, malé obce v okolí Poličky. První tři roky jsem chodila do jednotřídky u nás na vesnici. Pak bych musela dojíždět několik kilometrů, takže bylo rozhodnuto, že půjdu do Jedličkárny v Praze. Nakonec jsem však nastoupila na Kociánku, která byla blíž mému bydlišti. V Brně jsem se vyučila dámskou krejčovou. Tatínek ale chtěl, abych měla maturitu. Za což jsem mu s odstupem času opravdu vděčná.
Laďka, 23 let
Laďka není ten, koho si většina lidí představí pod pojmem vozíčkář. Ukazuje, že stejně jako lidé bez handicapu i lidé s ním jsou různorodí, mají různé zájmy a názory. Usměvavá třiadvacetiletá Laďka už druhým rokem studuje vysokou školu. Na fakultě sociálních studií si za obory zvolila žurnalistiku a sociální práci a politiku. Těžko byste na škole hledali člověka, kterého zná tolik lidí. 
Katka, 27 let
Narodila jsem se s dětskou mozkovou obrnou a dětství jsem prožila v malém městečku na Vysočině. Neměla jsem to vůbec jednoduché, o bezbariérových úpravách bytu či městského prostředí jsem si tenkrát mohla nechat jen zdát. Problémem bylo dostat se do jakýchkoli schodů a zima na Vysočině vždy prověřila moji odvahu vypravit se na zledovatělé chodníky. Vystudovala jsem vysokou školu v Brně a při ní cestovala po světě. Cestování mám moc ráda, ale vzhledem k mému postižení mám občas problém s používáním dopravních prostředků či dostupností některých míst. Získat ty správné informace byl vždycky trošku problém.
Zbyněk, 27 let
Když můžu, věnuju se svým dvěma synovcům. Jednomu budou tři roky, tomu staršímu už bude deset. Připomíná mi mě samotného, když jsem byl malej. Jo, dokážu být na ně i přísnější, ale jenom někdy. Spíš se snažím diplomaticky vysvětlovat. Že občas něco nejde, i když to jít má. Kdybych na ně křičel, nic moc by se nevyřešilo a kluci by ze mě měli možná tak akorát srandu. Ono je to těžké, když nemůžete ani natáhnout ruku. Deset dní po svých osmnáctinách jsem totiž ochrnul. Od krku dolů.
Franta, 27 let
Brzy mě lákalo všechno, co smrdělo benzínem. Hlavně na dvou kolech, jsem z malého města, tam se začíná jezdit na „fechtech“ už na základce. Po několika různých, stále silnějších strojích jsem se konečně dopracoval až k Suzuki. Měla motor narvanej koňma, aerodynamický, barevný kryty a já zánovní kombinézu. Na ní jsem se učil tu správně vostrou jízdu a ona nikdy nezklamala. Ale jednou přišel den, kdy už mi připadala slabá, a tak jsem se začal rozhlížet po něčem hustějším.
Více článků...
Strana 1 z 2
